RODÁCI A OBYVATELÉ:
J. U. Jarník, V. Hostinský, O. Hostinský, V. Thiele,
LETNÍ HOSTÉ:
K. Bendl, O. Červinka, K. J. Erben, I. Hlinka, R. Hrušínský, R. Jesenská, A. Jirásek, J. Kalousek, T. G. Masaryk,
NÁVŠTĚVNÍCI:
V. Klaus, E. Krásnohorská, F. Lexa, G. A. Lindner, O. Neff,M. Pujmanová, F.L. Riegr, J. V. Sládek, F. Smolík, A. B. Svojsík, V. Špála, F. A. Šubert, N. Tánská, K. Tieftrunk, J. Vrchlický,

ALOIS JIRÁSEK – český prozaik a dramatik

(* 23. 8. 1851 Hronov, + 12. 3. 1930 Praha)
Tvůrce našeho historického realistického románu A. Jirásek po ukončení gymnaziálních studií váhal mezi zálibou v malířství, pro něž měl skutečný talent, a náklonností k historii. Zvolil nakonec studium dějin na pražské universitě. V Praze se seznámil s řadou spisovatelů z okruhu časopisu Lumír a spřátelil se s M. Alšem. Po skončení studia působil 14 let jako středoškolský profesor v Litomyšli. Zde nalezl řadu podnětů ke své tvorbě a měl velký podíl na tom, že se Litomyšl stala významným mimopražským kulturním centrem. Poté působil do roku 1909 na gymnáziu v Praze a zde také napsal většinu svých velkých románů.
Jiráskovo rozsáhlé dílo v podstatě objímá celou národní historii od dob mytických (Staré pověsti české) až po 19. století, ale soustřeďuje se především na tři významná období českých dějin: dobu husitskou (Mezi proudy, Proti všem ad.), dobu pobělohorskou (Skály, Skaláci, Temno, Psohlavci ad.) a na národní obrození (F. L. Věk, U nás ad.).
Úspěch znamenala i dramata (Jan Hus, Lucerna, Vojnarka ad.), hraná na Národním divadle často s E. Vojanem v hlavní roli.
Své pokrokové a vlastenecké smýšlení dal Jirásek neohroženě najevo i v době 1. světové války, když v květnu roku 1917 stál spolu s J. Kvapilem v čele 222 signatářů proslulého Manifestu českých spisovatelů, žádajícího na českých poslancích důsledné hájení národních zájmů. Stejně aktivní byl i při národní přísaze v dubnu roku 1918, která se už otevřeně dovolávala práva na samostatnost. Po vzniku Československa byl zvolen do revolučního Národního shromáždění a v letech 1920 až 1925 byl senátorem za pravicovou národní demokracii. Roku 1925 však odešel do ústraní a o politické dění se už nezajímal.