RODÁCI A OBYVATELÉ:
J. U. Jarník, V. Hostinský, O. Hostinský, V. Thiele,
LETNÍ HOSTÉ:
K. Bendl, O. Červinka, K. J. Erben, I. Hlinka, R. Hrušínský, R. Jesenská, A. Jirásek, J. Kalousek, T. G. Masaryk,
NÁVŠTĚVNÍCI:
V. Klaus, E. Krásnohorská, F. Lexa, G. A. Lindner, O. Neff,M. Pujmanová, F.L. Riegr, J. V. Sládek, F. Smolík, A. B. Svojsík, V. Špála, F. A. Šubert, N. Tánská, K. Tieftrunk, J. Vrchlický,

ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ – česká spisovatelka

(* 18. 11. 1847 Praha, + 26. 11. 1926 tamtéž)
Elišku Krásnohorskou, vlastním jménem Alžbětu Pechovou, uvedla do literatury i ženského emancipačního hnutí K. Světlá – zprvu jako redaktorku Ženských listů, později jako starostku Ženského výrobního spolku.
Krásnohorská se zasloužila o otevření soukromé dívčí školy v Praze (1890) – prvního dívčího gymnázia v celém Rakousku-Uhersku.
V její básnické tvorbě je nejvýznamnější přírodní a intimní lyrika (sbírky Z máje žití, Ze Šumavy). Natrvalo se však zapsala do dějin české kultury především jako autorka několika libret k operám B. Smetany (Hubička, Tajemství, Čertova stěna), Z. Fibicha (Blaník) a Karla Bendla (Lejla, Břetislav ad.). Bohatá byla i její překladatelská činnost, překládala poezii Puškina a Mickiewicze. Naproti tomu její vlastní dramata neměla úspěch, z prózy psala především dívčí literaturu. Patřila s Quisem a S. Čechem k ruchovcům, ale nedokázala pochopit novější proudy v poezii (bojovala jak proti Vrchlického kosmopolitismu, tak proti nové poezii 90. let 19. století).