RODÁCI A OBYVATELÉ:
J. U. Jarník, V. Hostinský, O. Hostinský, V. Thiele,
LETNÍ HOSTÉ:
K. Bendl, O. Červinka, K. J. Erben, I. Hlinka, R. Hrušínský, R. Jesenská, A. Jirásek, J. Kalousek, T. G. Masaryk,
NÁVŠTĚVNÍCI:
V. Klaus, E. Krásnohorská, F. Lexa, G. A. Lindner, O. Neff,M. Pujmanová, F.L. Riegr, J. V. Sládek, F. Smolík, A. B. Svojsík, V. Špála, F. A. Šubert, N. Tánská, K. Tieftrunk, J. Vrchlický,

JOSEF VÁCLAV SLÁDEK – český básník novinář a překladatel

(* 27. 10. 1845 Zbiroh, + 28. 6. 1912 tamtéž)
Sládek patří k vůdčím zjevům české poezie druhé poloviny 19. století. Rodiči byl určen pro kněžskou dráhu, ale rozhodl se pro studium přírodních věd. Studia však roku 1868 přerušil a odejel na dva roky jako vychovatel do Ameriky, odkud posílal příspěvky do Národních listů. Po návratu pracoval v jejich redakci, roku 1872 se stal profesorem angličtiny na obchodní akademii, poté na technice v Praze a nakonec lektorem na universitě. Po 20 let redigoval časopis Lumír (1877-98), který udával tón naší literatuře 70. a 80. let 19. století. Soustředil kolem něj stejnojmennou skupinu v čele s Vrchlickým, Zeyerem, Heritesem a dalšími. Sládek se jako mluvčí skupiny často ocital v literárních polemikách a musel hájit lumírovce, napadané za kosmopolitismus Rudolfem Pokorným a dalšími národovci, vesměs ruchovci.
Vlastní Sládkovu poezii charakterizuje lyrický meditativní tón – jak v básních vlasteneckého a sociálního zaměření, tak i v intimní lyrice. K nejtypičtějším sbírkám patří Selské písně a České znělky. Významná byla Sládkova činnost překladatelská. Byl vlastně prvním překladatelem z americké literatury (Longfellow) a také mistrovství jeho básnického přetlumočení téměř všech Shakespearových dramat zaslouží dodnes obdiv. Méně známé je, že patřil i k průkopníkům umělecké fotografie u nás. Význačné místo však Sládek zaujal v české literatuře i jako zakladatel moderní poezie pro děti. Předchůdců – jako byl například František Doucha – v této oblasti nebylo mnoho a na rozdíl od Sládka je jejich dílo dávno zapomenuto.